Jakub Řehák (1978) je autorem dvou básnických sbírek. První z nich, Světla mezi prkny, vyšla v roce 2008, Past na Brigitu o čtyři roky později. Pětidílná básnická skladba Yellow Umbrella Opens a Chaotic Season, jež jeho druhou sbírku uzavírá, je jedním z nejpozoruhodnějších textů, které se v české poezii v posledních letech objevily.

Navenek se může zdát, že Řehák ve své druhé sbírce jen opakuje koncept, s nímž se představil ve Světlech mezi prkny: řada drobných básní zachycujících potemnělou atmosféru velkoměsta se všemi pachy a zvuky, všudypřítomná – a dost palčivá – erotická inspirace, přiznané literární vlivy a v neposlední řadě i kompozice sbírky, uzavřená rozsáhlou, taktéž pětidílnou básnickou skladbou. Při důkladném čtení Pasti na Brigitu však vyjde najevo, že Řehák po všech stránkách vyzrál: je mnohem uvolněnější, výrazově suverénnější i osobitější. I když se v Pasti na Brigitu zřetelně inspiroval surrealismem, je při vší výrazové košatosti a vizionářském gestu pevně zakotvený v přítomnosti.

 Někdy tě zahlédnu ve víčku piva odhozeném

        do poslední trávy,

  někdy o tobě nevím, ani o sobě, jen poddávám se 

        městským hrátkám.

  Mezitím lísala ses do odložených spících zahrad.

  Od první chvíle jsem tě miloval, chtěl, aby mi

     v páteři zvonila cigareta.  (s. 62)

Celá sbírka – a Yellow Umbrella Opens a Chaotic Season v první řadě – působí až neskutečně dynamickým dojmem. Řehák ve šťastných chvílích silné inspirace ze sebe chrlí obrazy, které mu přicházejí na mysl, ale zároveň jsou přesně zacílené. Jeho skladba má i zřetelné protiměšťácké gesto:

  Viděl jsem grilující páry, co zdvihly se

  v předsmrtné křeči ze zahrad,

  kam předtím obtloustle kanula jejich těla. (s. 73)  

Yellow Umbrella Opens a Chaotic Season je také jednou z nejpozoruhodnějích básní o Praze. Řehák v Praze pracuje, ale pochází ze Zlína, kde také vystudoval. Možná právě proto je schopen se na město dívat neokoralým pohledem, možná právě proto je schopen město postihnout jako dynamický organismus, který se v ročních obdobích, ale i dnech a hodinách neustále proměňuje.

Na rohu rozpálené Letné se mihla

bílá nátělníků a holka v tyrkysových legínách,

co byla lhostejná, zatímco planeta kameněla.

Sešel jsem do města, odkud se nesla

okrová vřava, náhle mi do tváře

vlétlo zlaté saranče.

Byli tu všichni. Celá vnitřní Praha. (s. 71)

I když není vyloučené, že někomu může Řehákova poezie připadat silácká, jeho otevřenost je obdivuhodná. Řehák patří mezi lyriky, kteří jedním dechem obnažují své nitro až na dřeň a zároveň citlivě reflektují svět, ve kterém žijeme.  

Jakub Řehák, Past na Brigitu, fra, Praha 2012