Báseň Martina Reinera Klasika ze sbírky Staré a jiné časy je určená především těm, kteří strávili dětství a mládí v malém bytě a trpěli tak silným nedostatkem soukromí, že se i s knížkou nejraději uchylovali na toaletu.

Klasika

Slečna Iva na záchodě čte si Šejkspíra,

což její máma nesnáší.

Táta, ten si ji pro to jen dobírá…

a Tybalt, celý od krve, hnije v rubáši.

Už není svět, jen muka, předpeklí,

z kuchyně doléhá mámin věčný křik…

Milenci mihotným šepotem dopekli

na rožni úsvitu sametovou při.

„Ať si mne zatknou, ať mě popraví!“

zasévá Montek žal do Panny.

A ona hněvá se: „Kdo, kruci, opraví

ten odpad, věčně ucpaný?!“

Vzápětí zvonu hra předčí i skřivany,

v zahradě utichne milostná tiráda.

Lámání větví… a stín slečny Ivany

ztěžka se položí milencům na záda. 

K čemu se schyluje na straně dvacet?

Tu úzkost slova nevypoví!

Iva se nehodlá do Nuslí vracet,

V zahradě veronské hrdličky loví.

Tesáky, nehty, vztek na matku,

Za dveřmi vzrušené, vyděšené hlasy…

Je to tak krásné mít trvalou památku

na všechny staré a jiné časy!

I když to z některých jeho básnických sbírek nebo próz není přímo patrné, Martin Reiner (1964) má svérázný smysl pro humor. Ve sbírce Staré a jiné časy (2002) sám sebe charakterizuje slovy: „Nepřiučiv se pořádné práci, fluktuoval poté až do roku 1992, kdy se stal majitelem nakladatelství Petrov. Kromě vydávání knih se věnuje již velmi dlouho dílu brněnského básníka Ivana Blatného a také organizování akcí, na nichž se setkávají básníci, někdy i s normálními lidmi.“ V roce 2006 Reiner své aktivity výrazně omezil (z Petrova se potom stalo méně ambiciózní nakladatelství Druhé město) a začal se více věnovat vlastní tvorbě.

Reiner jako autor nepochybně vyzrál: stačí připomenout znamenitou prózu Lucka, Maceška a já (2009), v niž vyústil jeho dlouholetý zájem o Ivana Blatného, a koncentrovanou a obrazově silnou sbírku básní Hubená stehna Twiggy (2010).  

Klasika, jež patří mezi přímočařejší a méně komplikované Reinerovy básně, je založena na sváru všednodennosti (život s hlučnou mámou ve stísněném bytě) a vznešenosti (slečna Iva si „zalézá“ se Shakespearovým Romeem a Julií na jediné místo v bytě, kde na ni nikdo „nemůže“).

Sbírka Staré a jiné časy je pozoruhodná svým „retro“ laděním; to podtrhují a umocňují koláže Ivana Wernische.

(Martin Reiner, Staré a jiné časy, koláže Ivan Wernisch, Host 2002)